biodegradabilní nebo recyklovatelný?

slyšíme to pořád …

“Tento produkt je 100% biodegradabilní a recyklovatelný, tudíž udržitelný.”

ale není to tak jednoduché …

DEGRADABLE = rozložitelný

BIODEGRADABLE = biologicky rozložitelný (za pomoci bakterií a dalších organismů na přírodní prvky, jako je oxid uhličitý a voda)

OXO-DEGRADABILNÍ = rozložitelný působením UV světla a/nebo tepla a kyslíku

KOMPOSTOVATELNÝ = biologicky rozložitelný a odpovídající standardům kompostovatelnosti

RECYKLOVANÝ = úplně nebo částečně vyrobený z druhotných surovin

RECYKLOVATELNÝ = vhodný k případné recyklaci

  • U výrobku, který je inzerován jako biologicky rozložitelný, by měly být uvedeny informace o potřebném časovém rámci a okolních podmínkách nutných pro dosažení kýžené úrovně rozkladu. Bez těchto informací se jedná o vágní tvrzení a v podstatě greenwashing.
    • proces biodegradace závisí na různých faktorech, jako je teplota, kyslík, vlhkost a úroveň světla
  • Oxo-degradovatelné plasty jsou běžné polymery (např. LDPE), do kterých se přidávají chemikálie pro urychlení oxidace a fragmentace materiálu působením UV světla a/nebo tepla a kyslíku. Oxidační proces umožňuje rychlejší rozpad polymerů na mikroplasty.
    • fragmentace znamená jednak ztrátu hodnoty materiálů (ty nelze znovu využít) a také přispívá ke tvorbě znečištění
  • Existují dva druhy standardů kompostovatelnosti: “průmyslově kompostovatelný” a “kompostovatelný v domácím kompostu”, vyžadující různé podmínky stanovené normami EN/ respektovanými certifikáty 1
    • kompostovatelnost může být přínosem u výrobků, které jsou často míseny s biologickým odpadem, a proto je nelze recyklovat 
    • v praxi je to však komplikované, české průmyslové kompostárny nejsou schopny výrobky z bioplastů zpracovat
  • Recyklace může zabránit plýtvání materiály a snížit spotřebu surovin a energie, může také minimalizovat znečištění ovzduší (vznikající spalováním při energetickém využití odpadů) a znečištění vody (vznikající při skládkování)
    • častou komplikací pro úspěšnou recyklaci bývá nedostatek recyklačních zařízení, chybějící logistika nebo nízká poptávka po recyklovaných materiálech; další komplikací je multimateriálové složení produktů, jejichž separace činí recyklaci náročnou až nemožnou
    • proto v některých případech může být recyklace neekonomická a dokonce i méně šetrná k životnímu prostředí než alternativní způsoby nakládání s odpady

Studie environmentální degradace plastových tašek v moři, půdě a na vzduchu

“Tato studie porovnávala 2 typy oxo-biodegradabilních tašek, 1 biodegradabilní tašku, 1 kompostovatelnou tašku a 1 tašku z HDPE (běžná igelitka) – rozklad probíhal po dobu tří let. Žádná z tašek se nerozložila úplně ve všech prostředích. Studie zjistila nedostatek jasných důkazů, že biodegradabilní, oxo-biodegradabilní a kompostovatelné materiály nabízejí environmentální výhodu oproti konvenčním plastům a navíc jejich možný rozklad na mikroplasty vyvolává další obavy. Nové materiály navíc mohou při nesprávném vytřídění narušit recyklaci konvenčních plastů. Studie zdůrazňuje potřebu standardů, které by zcela jasně definovaly vhodné podmínky a s nimi související rychlost biodegradace.” 2

Z lahve sportovním tričkem?

“Od roku 2019 došlo k 80% nárůstu výroby sportovního oblečení vyrobeného z recyklovaného polyesteru. „Recyklovaný polyester“ je polyester vyrobený především z PET lahví a dalších obalů, případně z odpadního textilu. Ale protože technologie pro recyklaci textilu zpět na textil je stále v plenkách, většina recyklovaného polyesteru je vyrobena právě z plastových lahví. Problémem je, že zatímco PET lahve lze recyklovat opakovaně (i když ne do nekonečna), polyesterová vlákna už zpět do tohoto cyklu nevrátíme. Příležitostí by tak mohla být chemická recyklace polyesteru, která rozkládá plast zpět na základní stavební jednotky – monomery; z těch je pak možné opět vyrobit polyester v nezměněné kvalitě a tento proces lze navíc neustále opakovat. Rozšíření technologie chemické recyklace polyesteru by mohlo navýšit procento textilu, který bude možné recyklovat zpět na textilní vlákna, nebylo by tak nutné používat již zmíněné PET lahve (v současnosti je recyklováno pouze 1 % odpadních textilií).” 3

Musíme si připustit, že na otázku “je lepší lepší biodegradabilní, recyklovatelný, recyklovaný nebo konvenční produkt?” neexistuje jednoduchá odpověď .
Chceme-li hmatatelné změny, a ne se jen poplácávat po zádech, jsou klíčová řešení založená na datech.
Proto přistupujeme k aspektu udržitelnosti v rámci našich projektů případ od případu a využíváme analytickou metodu LCA!

1 https://www.european-bioplastics.org/faq-items/what-are-the-required-circumstances-for-a-compostable-product-to-compost/

2 https://pubs.acs.org/doi/abs/10.1021/acs.est.8b06984

3 http://mistrafuturefashion.com/wp-content/uploads/2019/10/G.-Peters.-LCA-on-Blended-Fabrics.-Mistra-future-fashion-report.pdf